Dva roky po změně

- Nějaké peníze stále mám, i když asi dvakrát méně než tomu bylo (to je asi dobré trošku hlídat)
- Práce se zejména obsahově velmi rozvíjí, stále dělám něco jiného a cítím, že se posouvám
- Manažersky práci zvládám tak na půl, což jsem si myslel. Parťák a kontakt s dalšími docela chybí
- Je důležité nezapomínat na rovnováhu. I když většinu času strávím u počítače, v rovnováze mě drží florbal, přátelé a věci okolo, zde nesmím zatvrdnout
- A můj pocit z toho všeho je: Je to pecka! 

Tak jsem hodnotil v podobný čas před rokem na tomto blogu. Je to legrační, připadá mi, že jsem byl loni moudrý. Jakoby bych měl lehčí hlavu a přitom, když ji použiji, zjistím, že ten rok uplynulý stál jistě za řeč. Takže, jak se rekapituluji dnes?

- Peníze, hm, je to velká neznámá, v létě mi byznys trošku utekl (zato mě vzali na stáž), tak jsem ho chytal chytal a zjistil, že chytat by bylo dobré i jinde. Tak to dělám. Trošku s tím byla a je starost, ale zároveň i radost, znáte to. Stále se v tomto cítím hodně živý. :)
- Obsah práce, trošku přizpůsoben penězům, ale vlastně stále na vlně, co mě baví. Stále mám dost opakující se práce, ale když pomyslím, co se děje s výsledky, dělá mi to radost. Pracuju dokonce na něčem, co budu moct s radostí odtajnit později.
- Manažersky, hm, to se těžko hodnotí, asi jako loni, parťáky možná najdu spíše v jiných oblastech, ale o tom níž
- Florbal, přátelé, okolí. Ano, nejvíce důležité, i přes všechno to pracovní naplnění. Pomohla mi v tomto letošní Keňa. Posunulo se mi opět vnímání člověka, hm, o tom lehce níže.
- No a je to stále pecka? Haha, to teda jo. Přibylo starostí, rozhodně, zapomínám někdy se vyrovnávat, ale ono se to nezapomíná.

Tak a k poznámkám pod čarou. Takže kromě analýzy dat v hlavě dozrávají další nápady z dřívějška. Žádný z nich není vlastně rozjetý, ale ať už jde o fair-play sport, hrdinství nebo sportovní tréninky, vše to zraje a za vším je schována případná spolupráce. Takže už se těším, že se do něčeho více ponořím. Snad se to v tomto roce povede. Měl bych to příště zreflektovat.

Taaak a letošní Keňa. Tomu teda ještě předcházely dva semináře, které do mě zasadily hodně hluboko kousky k přemýšlení a návratu k opravdovosti. Onu opravdovost života jsem právě pak zažil v Keni. Prostě život člověka s dalšími lidmi, vše, co k tomu patří. Bezstarostné strasti, radosti, okamžiky s lidmi. Vlastně jsem se připomínal sám sobě. Rád bych se pochválil za svůj přístup - vyrovnaný, přítomný, otevřený a přátelský. Myslím, že mi moc pomohl, abych si vše prožil tak, jak se stalo. Když jsem se tak pochválil, hned se mi do hlavy dere myšlenka vzpomenout, co se nepovedlo. Tak snad úplně nakonec. :) Teď ještě ke Keni. Má pozice byla hodně živelná, bydlení u kamaráda, spolupráce se spolupracovnicí, komunikace s odpovědnými, život s jinými pravidly, návštěva kamaráda a hlavně život s přítelkyní. To bylo taky pěkné a myslím to se vším všudy. Myslím, že mě to naučilo být o dost trpělivější, zamyslet se nad myšlenkou tolik nemyslet. :) Má přítelknyě, má učitelka, mi někdy říká: "Moc přemýšlíš, přestaň. Jde z tebe strach." Má pravdu. Je to tak, u nás v zemi všeobjímající a vlastně naprosto normální kolotoč mysli, jak ten nás jen ovlivňuje, jak ovlivňuje prostor, ve kterém spolu žijeme. Jak mocný a směšný někdy je.

Staly se se mnou změny, nenávratné změny. Nemůžete přece vypnout pravdu, která se vám zjeví. Už to nejde. Prostě tady je a popírat ji nemá cenu. Tak si budu dál žít. Cílem stále je milovat, poskytovat lásku a pomáhat zlepšovat naše společné prostředí. Já vím, že tím často skrz nepochopení (protože já vysvětlovat slovy moc neumím) někoho naseru. Vypadám třeba nabubřele, že se povyšuji, ale ono, kdybychom spolu viděli, co vidím. 

Takže, nepovedlo se mi vysvětlit, co vlastně dělám, ani lidem, se kterými jsem jakoby více než rok spolupracoval. Nepovedlo se mi nenasrat i mé dobré kamarády. Nepovedlo se mi uvolnit se v čase s rodiči. Nepovedlo se mi zbohatnout, myslím teď čistě finančně. Nepovedlo se mi v tomto roce zůstávat vyrovnaným a přítomným s pocitem neustálé radosti. Jen někdy jsem se tam vydával.

Jo a víte, že mám takové heslo? Ono, zase to nebudu umět asi vysvětlit a přece zní jednoduše. A sice: "Život je o momentech!" Opakuji si to stále více, jde vlastně o rozplývání těch myšlenek, významů má ta věta ale více. Takže třeba, když se někdy necítíte ok nebo sportujete a už nemůžete nebo si říkáte, že už končíte. V tu chvíli si připomenu: "Život je o momentech!" Nebo-li pokud to teď není ok, neznamená to, že za chvíli to nebude lepší. Fakt mi to pomáhá. Obecně to taky připomíná tu přítomnost, ale chce to moc nepoužívat myšlenky. Takže namísto opakování mantry v momentech, když je vám hezky, jen nabijte vědomí, které vyjadřuje ta věta. Prostě se rozplyňte v tom momentu, nepřemýšlejte, že jste v momentu, jen si buďte vědom, že je vše v pořádku, všude je jen láska.

Tak to jsem zase sepsal rady ptáka Votvíráka co. Nejde mi o dávání rad, ani nechci působit, že mám pravdu, jen prostě sdílím, to hezké. Inspirovat je myslím krásná věc, zvlášť, když si uvědomím, jak moc mě inspiruje mé okolí. Takže na závěr snad pošlu díky, každému za něco jiného, co jsem si vzal, je to osobní, už nic vysvětlovat nebudu.

Díky Ďope, díky Ťope, díky Tamčo, Matěji, díky mládeži, florbalové, africké, díky Lindě, Sue, Cainanovi. Díky Marti, Míšovi, Marti. Díky Míšo, díky Jardo, jsi inspirací. Díky Pospíku, Tome, Zuzi, Hani. Děkuji Musovi, rodině a rodinám, na které myslím. Díky i těm, co ukazují skrz spory, jaké věci nedělat. Díky Štěpánovi, Aně K, dalším a dalším. Díky životu a jeho součástem, co mě učí. Miluji vás.