Tak to potkalo i mě. :) Nevím proč, nevím jak, ale stalo se to. Ještě před pár lety jsem si žil spokojeným životem pevně ohraničeným svým vlastním tělem a tím, co mi napovídala má mysl. I když jsem od mala v sobě cítil určité touhy, určité věci jsem dělal jinak a často jsem šel proti proudu, nikdy jsem nezkounal příčiny a nechal jsem svou mysl cvičit mými rodiči, učiteli, kamarády a okolím.
Snad rostoucí prožívání svobody pomohlo mi v posledních měsících a letech k tomu, aby ke mě pomalu začala opět promlouvat nějaká síla, vrývala se mi do kůže, má mysl začala být odsouvána do pozadí. Fascinace tímto setkáním mě nutila jít dále a objevovat, co se děje. Neumím to popsat slovy, probudila se u mě nějaká duchovní síla a jsem si jistý, že její zdroj se nevykluboval ze mě samotného, tak jak si dříve myslel, že vím, kdo jsem. Postupem času stále více nevím, kdo jsem, odosobňuji se. Tohle je moc důležitý proces. Odosobňování mi dovoluje nahlížet na svou vlastní naučenou mysl, na své vlastní chování a uvědomovat si, že tohle nejsem skutečně já. Tohle jsou jen projevy, které byly zformovány zvenku. Jaké odhalení! Díky těmto věcem jsem se do své duchovní stránky zamiloval. Říká mi, jak malicherné je lidské ego, jak lehce se dá člověk zmanipulovat, jak krásní jsou vlastně lidé, odmyslím si to, co se nedobrovolně sami naučili. Najednou si sám řídím život, minulé vzorce chování řízené nakrmeným egem se snažím likvidovat. Jde to ztuha, síla návyku je přítomná, ale jen to uvědomování je skvělé. Cítím, že mohu konečně tvořit tak, jak jsem od mala chtěl, ne jen pasivně přijímat a dělat, co se má. Tohle vše mi tohle setkání přineslo.
Mohl bych říkat, že mě vede bůh, ale nechci, protože má dosavadní moudrost byla založena čistě na vědecké cestě opírající se o důkazy. Proto, jak bych mohl se s tímto spokojit, když vím, jak rozmanité formy náboženství existují a jak velké rozdíly mezi nimi panují. Mohl bych říkat, že mě vede vesmír, to už se mi líbí třeba více. Vím ale já, co je to vesmír? Nevím vůbec nic. Mohl bych říkat, že mě vede sluníčko, jen tak ze srandy, aby mě pobavily protiargumenty lidské mysli. Ne, taky to tak nemůžu říct. Proto se cítím nejlíp, když si tuhle otázku nechám otevřenou. Nevím, co mě vede, vím ale, že je to síla opravdová, moudrá a laskavá. Proto ji přijímám. Nejsou pro to spolehlivé vědecké důkazy, i když mnohé výzkumy dávají náznaky a inidicie. Jsem tak spokojen, že mohu přijmout oba pohledy, vědu s jejími důkazy a víru s její opravdovostí a silou (dříve jsem pocity nebo intuici považoval za nedůležité, teď začínám odkrývat, jak velkou mocí disponují). Dokonce mám za to, že si oba tyto pohledy neprotiřečí, mohou se navzájem krásně doplňovat! A to se mi libí.
Takže jo, tak to teď mám.