Joy Division. Ian Curtis. Texty. Společnost. Duchovno. Život. Nespravedlnost. Pravda. Samota. Krása.
Tak nějak bych sekvencí jednotlivých slov popsal spojení objektů týkající se skupiny Joy Division až k hlubším symbolům, které jejich hudba vyzařuje. Proto hudba Joy Division nestárne. Je v ní uchována věčná krása vykoupená smrtí člověka, který stojí za jejím vytvořením.
Pro mě neochvějná no. 1 skupina mého srdce. Napojení mé duše na duši Iana Curtise alespoň v nejmenší části přítomně cítím. Snad proto, věřím, je mi dovoleno objevovat krásu písní Joy Division v co nejplnějším rozsahu. Takových osob je naštěští více, neubývá jich. Mnoho lidí dodnes oceňuje věčnost skladeb vyzařující prožitkem polapitelné emoce tvůrců.
Až letos jsem byl s to více docenit význam a spiritualitu posledního alba Closer. Unknown Pleasures byly vždy fantastickým počinem a spojením punku, rocku, popu s atmosférou temné společenské satiry. Teprve až vlastní prožitky mě nejspíš přiblížili světu stvořeného v temném lyrickém albu Closer. Je neuvěřitelné poslouchat píseň za písní s vědomím, že Ian píše s ohromnou lehkostí (sám tvrdil, že texty se psaly samy) vlastní pozemskou závěť.
Vždy, když tančím, vzdávám holt Ianu Curtisovi, géniovi své doby!