Zejména v poslední době mi na mysl přichází různá podobenství stejného smyslu a příčiny. Sám poslední léta prožívám na vlastní kůži zážitky dodávající mi jednoznačné argumenty, ty, které vycházejí z vlastního srdce, jsou jasné a čisté, říkám si.
O co jde? Jde o otázku, která se dá specifikovat v rozdělení na: my vs. oni. Nemoudrostí, kterou vnímám, je tzv. in-group bias. Svůj text vezmu trošku z druhé strany, nebudu tedy psát, co je podle mě vše špatně, kdo za to může a jaké je to neštěstí. Ne, vlastní životní cestu chci vést opačně - hledání toho dobrého na věcech a připomínání si. Cesta mého života mě zavedla k setkáním s mámou, tátou, dalšími dětmi, psy, dalšími zvířaty, také muži a ženami. Dále pak s Hanáky, Moraváky, Pražáky a Čechy obecně. Následně pak s Američany, Mexičany, Kanaďany. Potom také s bělochy, černochy, asiaty. Dále se starými, mladými lidmi, lidmi, co myslí, že jsou staří a těmi, co si myslí, že jsou mladí. S lidmi pozitivními, negativními, neutrálními anebo prostě jen přirozenými. Potkal jsem i Slávisty a Sparťany, Baníkovce, taky fotbalisti a florbalisty. Vždyť my jsme si jako lidé vymysleli nekonečné množství označení pro rozdělování do skupin. Je to dobře?
Pozn.: Obrázek je čistě ilustrační.
Hahaha, nic se nedělí na dobře a špatně a nic se nedělí na dobře a špatně pokud se jedná o jakékoliv skupiny. Ano, vnímám rozdíly skupin, každý má něco jiného, kulturu, návyky, styly, přístupy a názory. Je to přirozené, učíme se jako malí, čemu věřit, jak dělat věci. Bylo by ještě krásnější, kdybychom si vždy zároveň pokládali otázku proč. Ta by nás totiž jako tichý společník mohla vést životem, protože odpovědi již máme ve svých srdcích. A když to zkusíte, ustane okolní šum a křik, budete zjišťovat krásu těchto rozdílů. Můžete si říct, že rozdíly jsou tu od toho, aby nás vzájemně učily, aby nám ukazovali rozdílné pohledy na věc. Mohou nás učit k toleranci, pokoře. Vlastnostem, které je kumšt jako člověk na své cestě získat.
Myslím si, že láska, tolerance, respekt a radost napříč různými škatulkami, je možná, minimálně teoreticky a můžeme to vše dávat nejen k druhým lidem, ale také ke zvířatům, přírodě. Prakticky je to úloha pro ten "nejskvělejší" druh života, co známe - člověka. Až pominou soudy dle skupin (ideálně i obecně, vždyť existuje-li soud, předpokládá se, že existuje vina), budou naše srdce zase více zářit a pokud k tomu mohu sám, byť jen lokálně přispívat, má to cenu, tu nejvyšší cenu.