K volbám :)

Shlédl jsem debatu na ČT. Shlédl jsem rozhovory všech kandidátů na prezidenta na DV TV. Věnuji pozornost stránkám jako demagog.cz nebo manipulátoři.cz (ti dle mě v poslední době sklouzávají od nestrannosti).

Mnoho politických a společenských témat a kauz neznám anebo je znám jen do té míry, kterou naleznu v informačním zdrojích. Nevadí mi říct "nevím" (tak učeni nejsme). Zdroj informací je pro mě zásadní věc, snažím se nenechat na sebe působit pochybné kanály, lidi a zdroje.

Chápu, že většina z nás, včetně mě, používá tzv. fixní myšlení, ne to růstové. Kupříkladu, mám tendenci často hodnotit a brát věci jako danosti, při delší odmlce ale vnímám komplexnost věcí a zjišťuji (někdy vzápětí) své pochybení. Toto vědomí mě inspiruje na sobě pracovat.

Pokud myslíme fixně, necháváme se vést emocemi, často se obhajujeme sami před sebou, i když je jasné, že máme své nedostatky (spíše jinakosti), že v celé řadě věcí nemáme kompetence. Proto je ta obhajoba směšná. ("ahoj" těm, co se dokáží zasmát sami sobě). Takto s tímto vědomím ale nenakládáme. Od prvních krůčků jsme vychováni k reakcím, hodnocení, k podpoře fixního myšlení.

Poslední kapitolkou je orientace pozornosti k a někdy až náboženství s názvem "myšlení". Říkáme si hrdě ateisté a neděláme nic jiného než dříve, kdy křesťanská víra byla základem rodin našich předků. Novým náboženstvím je víra v myšlení, racionalitu, implicitně také ve vědeckou cestu, technologie. Už zjišťujeme, že tato cesta nečiní naše životy šťastnějšími, někdy možná naopak (ono extrém není k životu, jen k ponaučení). Totiž neustále (hlavně nevědomě) myslet, nechat šrotovat program v naší hlavě, na tom opravdu není moc zajímavého. Velkou lekci dostávám skrz své vlastní prožitky spojené s navázáním vztahů s lidmi okolo sebe a pak těmi s úplně rozdílnou kulturou než tou naší. Mnozí jistě cítí pravdivost sdělení, že odlišnost má potenciál nás vzdělávat, o našem vlastním životě, i o tom, kdo vlastně jsme, jako společnost, komunita, jeden jediný člověk. Děkuji moc mé přítelkyni, učitelce, která ví, že myšlení není v životě ten tažný prvek. Velkou roli hraje cítění. Pro cítění jsou nutné prožitky, zažívání věcí, událostí, momentů. Už vím, že jen teorie nestačí. Prožívání je o"pravdové". Sám se snažím (často dost neúspěšně) méně myslet, více se nechat unášet darem svého života, smát se s lidmi, plakat, sdílet, pohybovat se nebo méně mluvit.

Závěrem mé poznatky k volbě prezidenta. Mí favorité zůstali před branou druhého kola. Ve druhém kole budu volit pana Drahoše, ale neodebrat se k volbám by byla možnost, která by ve mě chmurné pocity nezažehla. Oba kandidáti se ukázali jako "reaktivci", kdy sílu tvořit nechávají spát a vedou boj a ten je vždy únavný a otravný. V debatách je lepší Zeman, ono ale prokazovat určitou schopnost neznamená, že je využívána pro dobrý úmysl. Fakticky tak má jasně navrch Drahoš. Sílu prezidenta rozhodně vidím (a viděl jsem už jako malý kluk) v příležitosti inspirovat, dodávat sílu lidem. Proto volím, jak jsem uvedl, s výhradami.

K volbám jdu proto, že jsem si vsadil na volební účast. Takže, běžte volit! Ne, klidně nechoďte a věnujte svůj čas smysluplněji a tvořivěji. ;) Příspěvek píšu proto, abych v toku života stál na svém pevném místě, které z části poodhaluji a žasnu.

Člověk, šuf