Byl jsem zrovna jen pár týdnů v texaském měste El Paso. Spolu s dalšími studenty míříme do blízkého a brzy velmi oblíbeného baru Black Market. Na doporučení mého spolubydlícího Todda si dáváme "středeční" drink Vodka Cranberry (na obrázku). Je nás asi osm a sedneme si k venkovnímu stolku.
Zanedlouho přichází kluk, který zná Todda, vřele se s ním zdraví, zdraví i nás, představuje se nám jako Alex a za chviličku mizí. Netrvá to dlouho a Alex přináší osm drinků, pokládá je na stůl a s pro něj typickým úsměvem sděluje, že pití je pro nás. Wow, říkám si. To jsem nečekal, je to moc milé. Trošku o tom přemýšlím, u nás jsem se nikdy nesetkal s někým, kdo by udělal takové gesto vůči někomu, koho ještě nezná. Přece se musíme nejdříve přesvědčit, zda dotyčný za to stojí, zda pro nás bude něčím užitečný!
Nedá mi to, jdu za Alexem lépe se mu představit a říkám mu, že to bylo od něj hezké a že mě to překvapilo, protože jsem se s tím dříve nesetkal. Ptám se ho jednoznačnou otázkou: "Proč jsi to udělal?" Jeho odpověď se mi zaryla pevně do paměti. Alex odvětí: "Miluju všechny lidi." Usmívám se, líbí se mi to. Musím o tom více přemýšlet. Kdy jsem se naučil tu divnou mantru nedůvěry v "cizí" lidi? Kdo mě to naučil a proč být při prvním setkání nedůvěřivý?
Tento zdánlivě malý zážitek má na mě kouzelný vliv. Od té doby, pokaždé, když potkám člověka, kterého neznám, na něj pohlížím tak, že jej mám už předem rád, že ho miluji. Je to jen malé osobní rozhodnutí. Můžete mít strach nebo milovat. Musím říci, že tohle myšlení jsem si zamiloval. Pomohlo mi být při seznamování sám sebou! S Alexem jsem se zpřátelil. S jinými jsem v Texasu strávil více času, jeho jsem si zamiloval. Těším se až se naše cesty zase setkají. Druhá fotografie potvrzuje, že i špatný snímek má svou hodnotu. Jsme na něm oba s Alexem, plni života v našem oblíbeném Black Marketu.
PS: Po napsání tohoto článečku mám skvělý pocit. :)