Cílem tohoto článku je vysvětlení proč "tancuji, jako by se nikdo nedíval" (známá fráze i na obrázku) a myslím to doslova. :)
Na střední škole přišla doba tanečních. Většina spolužáků se učila princip nových tanců, kroky a zkoušela. Já ne, "překvapivě". Příliš prozíravé, příliš mainstreamové, příliš gay, říkal jsem si. Opravdu jsem na tanec takhle pohlížel. Do toho taky má introvertní povaha. Do dnešního dne jsem se k základům tradičního tance a jeho zkoušení pořádně nedostal. Pomineme-li tedy jeden marný plesový pokus anebo šílenou praktickou lekci salsy od Kubánské učitelky. I když to nejsou společenské tance, i když asi nepotěším očekávání všech partnerek (omlouvám se), variantu netančit jsem si sám postupně zavrhnul.
Proč? Baví mě totiž snaha být sám sebou, zkoušet nezkoušené a hlavně dělat si sám ze sebe srandu! A tak tančím. Je to spíše na muziku, která má ke společenským tancům daleko, ale vibrace dobré nálady a třeba trocha rock´n´rollu mě dávají do pohybu. Přišlo mi hloupé, slyšet svůj oblíbený song a bát se své tělo rozpohybovat s myšlenkou, že se na mě někdo dívá. I tak se to nesčetněkrát stalo. Nebylo mi prostě příjemné vybočit z davu. Jsem si naprosto jistý, že tohle je modelová situace k tréninku osobního hrdinství. K tomu překročit své pohodlí a zažít něco nového. A tak jsem to zkusil.
Nejdřív mi asi pomohlo pár piv. Nejvíc však vědomí, že nemá cenu si nic brát osobně! Když si nebereme nic osobně, je nám jedno, co si o nás lidé myslí. Můžeme být sami sebou, vyjádřit se tak, jak to cítíme a navíc sebe i ostatní pobavit. To je jediná myšlenka, která mi bleskne hlavou při některém z mých "vystoupení". Spíše však si užívám to, že v hlavě se mi nehoní vůbec nic! Prostě dělám, co cítím, vyzařuji radost a užívám si přítomnosti. To je pro mě to kouzlo, které jsem ve svém počínání našel. :)
A protože už vím, že tréninkem hrdinství posilujeme vlastní vůli, rád budu trénovat dále. A nemusí to být tanec, může to být milion jiných věcí spojených se zážitkem totožné bojácné emoce. Přeji tak všem, aby dělali úplně naplno vše, co mají rádi a nenechali se druhými zastavit!
Článek končím malou ukázkou. Abych to uvedl na pravou míru. Nelibuji si v tom zveřejňovat podobné video. Rozhodně nejde o pochlubení se mými pohyby. To spíše naopak! :) Je v tom také trocha překonávání se s myšlenkou nebrat si nic osobně. Takže proto a doufám, že protagonisté na videu to budou cítit stejně. Autorem videa je Jirka Vojzola.
PS: V hlavě mám i myšlenku naučit se konečně základy tradičních tanců, tak jsem sám zvědav, zda se výzvě postavím čelem.