Dnes se cítím úplně neuvěřitelně skvěle! :) Možná je to náhoda, další sinusovka ve vzdušném bodu zvratu. Nemyslím si ale, že jde pouze o to. Moudrost, vznešené slovo. S opatrností by se možná mělo používat, krásné slovo. Nevím, jak jinak popsat to, co cítím, mám sám v sobě! Cítil jsem to uvnitř sebe odmalička, hned, jak se mi zjasňovalo vědomí. Je to tam. Má životní cesta by měla být spjata s moudrostí, měl bych se k ní přibližovat, vážit si jí.
Mám s tím i trochu problém. I když cítím v sobě moudrost, ohromnou sílu, nejsem příliš disponován k tomu, abych ji dokázal popsat, předávat, učit. Nejde mi to, neumím přesně formulovat to, co vím sám tak, aby to někdo pochopil, nejsem řečnický a charizmatický typ. Povětšinou narazím na interpretace druhých, které z mnou vyslovené věty, vytvoří jiný a někdy naprosto opačný smysl. Tohle mě na sobě štve. Poznal jsem ale sám, že jsou tací, se kterými jsem na stejné vlně. Paradoxem je, že nemusím ani obsáhle mluvit a rozumíme si. Jsou to krásné pocity, vzácné. :) No, možná je to takto naprosto normální. Lidé jsou různí, některé typy si spolu lépe rozumí. Možná.
Jeden příklad mých trablů nevyslovitelné moudrosti. Od malička mi přijde, že doma řešíme naprosté nesmysly, ostřeji smýšlející by se nebáli použít výraz "pičoviny". Mám své rodiče rád, to oni mi v mém dětství i později dali dostatek volnosti, měli mě vždy rádi. Z obou cítím velkou sílu, často bohužel, myslím, potlačovanou. 
Myslím, že se dosti nechali dusat okolím, názory a světy jiných, tedy těch, co by neměli mít právo rozhodovat o nich samotných. No, to se mi to povídá, když jsem nežil za socialismu a neženil se tak mladý. Ten příklad uvedu na mém nedávném rozhovoru s maminkou. Chtěl jsem si s ní pokusit trošku pobavit o "small talku", který po léta doma vedeme a že by to mohlo být třeba lepší. Ve svém sdělení jsem cítil naději a radost. Řekl jsem ji asi něco takového (určitě to bylo kostrbatější a neúplné): "Myslím si, že máme oba dost rozdílné světy. Přemýšlíme trošku jinak. Někdy je těžké se na takové úrovni bavit. Cítím, že si pak někdy zbytečně nerozumíme nebo nás něco štve. Kdybychom si jenom tohle uvědomili, možná bychom naši komunikaci mohli o dost zlepšit." Na tuto v mém myšlení pozitivní výpověď se mamka rozplakala. Potom řekla, že ji mrzí, že si myslím, že si spolu nerozumíme. Úplně ji to uvrhlo do smutku. Nechal jsem ji, přišlo mi, že to je třeba první krok. Potom už to bylo lepší. Lehce jsem se ji snažil mou myšlenku objasnit. A nakonec jsme udělali první minidohodu (o té třeba jindy nebo se mě na ni někdy zeptejte - šokujete mě, když to přečtete až sem! Víte co, vymyslím vám bezprostřední mini dárek pokud se tak stane!).
No a to je jen takový malý střípek toho, jak těžko se mi vyjadřují slovy mé myšlenky. A to je má mamka pro mě naprosto nejvěrnější posluchač na světě!
Zpět. Dnes jsem prožil krásný den. Cítím se svobodně. Dělám, co mě baví. Dnes jsem si splnil všechny stanovené návyky z buzer lístku. Cítím, že se mi daří pomaličku navazovat kontakty s lidmi, co za to opravdu stojí. Zjišťuju, že jsem možná i já sám maličko někomu inspirací a to mi dělá dobře na duši. :) Má moudrost, jak to sakra troufale nazývám, nachází své cíle. Uvědomuji si svou moudrost. Vím o ni, jsem sebevědomý a jdu bojovat o to, jak ji dále zvelebovat, jak ji chránit a jak ji nalézat u jiných, kolem sebe. Zítra začíná další krásný boj.