Já a hrdinství

Jako přirozený introvert a flegmatik mám se naučit plavat ve světě často ovládaném ostrými lokty, zvýšeným hlasem a průbojnosti. Teď už vím, že svět takový není. Můžeme na něj tak maximálně pohlížet, máme moc však tvořit svět svůj vlastní. Každopádně uvědomění podstaty první věty mě v mládí, dospívání, i později vedlo k tomu, že budu se svými indispozicemi bojovat!

Troufnout říci poprvé rozhodné NE. Troufnout si zkončit z přesvědcčení s fotbalem, který jsem od mala měl rád. Troufnout si jít na školy, na které jsem si nevěřil. Troufnout si oslovit dívku a pozvat ji na rande. Troufnout si odletět na druhou stranu zeměkoule. Troufnout si okusit adrenalinové zážitky. Troufnout si projevit své emoce. Troufnout si přiznat vlastní omyly. Troufnout si vystoupit před lidmi s určitým sdělením. Troufnout si opustit práci. Troufnout si postavit se vlastnímu strachu.

Podobnými činy si skrz vlastní prožitky definuji akty hrdinství. Zjistil jsem, že všechny tyto zážitky mě v životě posunuly. Rozradostnily moji duši a zbavily mě obav. Jsem přesvědčen, že právě akty hrdinství můžeme rozsvěcovat své životní světlo. Více životního světla znamená méně životní tmy, více štěstí, méně strachu, více optimismu, méně negativních předsudků, více života, méně stereotypu.

Zejména díky vlastním zkušenostem jsem poznal kouzelnou moc hrdinských činů. Ruku v ruce s mými zážitky jdou ale i výzkumy z oblasti psychologie. Zabývá se jimi uznávaný profesor Zimbardo který hrdinství vnímá jako akt, který lze natrénovat. Budeme-li např. každý den trénovat své malé hrdinství třeba tím, že se nebudeme bát oslovit jiné lidi, je pravděpodobnost, že zakročíme i v krizovém případě jako hrdina o to vyšší. 

Akty hrdinství nemají však jen přímos individuálního štěstí, mají daleko hlubší smysl. Ne nadarmo pronesl teoretický fyzik Albert Einstein následující: "Svět nebude zničen těmi, kteří páchají zlo, ale těmi, kteří se na ně dívají, aniž by něco udělali." Tento citát naráží na fakt, že historicky nejhrůznější lidské činy byly zůsobeny manipulací s davem. Schopnost opustit dav v okamžiku, kdy jsou názory podsouvané tomuto davu, více či méně obkektivně zlé, je jistojistě právě hrdinstvím. Výše uvedené přehledně shrnul Petr Ludwig, autor knihy Konec prokrastinace v tomto článku: https://www.growjob.com/clanky-personal/proc-je-nekdo-svine-a-nekdo-hrdina/

Naučíme-li se tak být skrze hrdinské činy bojovníkem, budeme schopni bojovat sami se sebou, rozeznávat vlastní naučené názorové systémy a znovu je přijímat nebo rušit. Přiblížíme se sami sobě, budeme upřímnější, čestnější, šťastnější. Naše usměvavá duše otevře i naše srdce, díky kterému budeme přinášet radost všemu okolo nás. Život se stane pohádkou. A proto si myslím, že stojí za to být každodenním hrdinou.